Zákon přitažlivosti IV. část.

Pokud se někdo dostal do nějakého problému, nejspíš se soustředil na své špatné myšlenky. Ale když už se nám něco takového přihodí, je už pozdě to měnit. Nikdy však není pozdě to začít řešit a začít zcela jinak, aby se něco podobného neopakovalo.
Pokud se tedy tomu chceme příště vyvarovat, měli bychom tedy spíš řešit nejdříve příčinu, tedy své myšlenky a rozhodnutí. Spoustu z nás si myslí, že ať udělají cokoliv, tak, jako tak se to stane. Jakoby neexistovalo nic, co by dokazovalo jejich chybu. Ale schválně všímejte si těch, kteří takovému názoru jsou.
Žádný osud, ale jsou to myšlenky, které řídí život. Na osud to jen lidi házejí, aby nemuseli svalovat vinu na sebe. 
Řeknu pár příkladů. Pokud člověk není žádný zmatkař a dělá vše v klidu, nevyjde na nákup z baráku tak brzo, kde by ho smetlo auto. Další je při hádce klidný, s nikým se nepohádá a nebude mít tedy důvod přikládat do ohně, ani nebude muset řešit nějaké fyzické násilí a třeba i soud. Při šikaně zaměstnavatele bude jiný sám sebou a nenechá se. Raději odejde ze zaměstnání, a bude hledat nové, než aby skákal, jak někdo píská a pak měl třeba i zdravotní problémy. Přeci jen má člověk koukat hlavně na sebe a až pak na někoho jiného. Stejně by z té práce byl nakonec propuštěn, nebo by odešel sám. 
Ano, může se stát to, co se má stát. To nikdo nepopírá a věřte tomu, když chcete. Ale nejdřív bych se zaměřil na naše myšlenky. 
Když se nám také něco stane, přemýšlíme o tom, co se asi stalo, co se ještě může stát, jak jsme na dně, atd, atd. Má to cenu? Uvědomme si, že jakmile člověk myslí na špatné věci (ať se stali, nebo stanou, ať je chceme, či nechceme), v každém případě si všechno přitahujeme. A v případě, že je chceme odehnat, docílíme toho jen pozitivní myšlenkou. Takže základ je myslet pozitivně, ať se děje co se děje, ikdyž to je občas těžké. Krom toho špatná myšlenka přitahuje další špatnou. To je další důvod, proč se může člověk ponořit hluboko do propasti negativizmu. Je spoustu případů, když si lidé říkali, že nechtěli určité věci a stejně se jim nakonec staly. Zajímavé, že? Opět, může to být osud, ale i nemusí. Každopádně pokud nebudeme vnitřně věřit v dobré, nic se nesplní. 
A pokud si říkají že nechtějí věřit v něco jiného, než osud, tak nejspíš budou mít z něčeho strach, že? Strach třeba i jen z toho, že je to přeci jen může potkat. To znamená, že věří v to, že špatné věci se jim opravdu stát mohou a že to už pak neovlivní. V každém případě čistou a klidnou mysl, abychom si nemysleli, že tento problém máme na do smrti, vytrénovat jde.

autor: D.Vacek