Negativní myšlení je nemoc

Negativní myšlení bere člověku příležitost žít zdravě a harmonicky, neboť čeho se obáváme, na co se soustředíme, zároveň přitahujeme. (Známý zákon přitažlivosti). 
Již před 2000 lety byl v římských Antoniových lázních nápis: "Non hic curatur, qui curat." (Nenajde zde uzdravení ten, kdo si dělá starosti). A Job ve Starém zákoně žaluje: "Čeho jsem se obával, přišlo ke mně." Dnes platí tento poznatek stejně, jako kdysi.
Minulost nelze změnit. Nepomůže žádná sebelítost, ale patří nám budoucnost. V ní je možné všechno, proto nikdy nesmíme plýtvat síly na sebelítost. Sebelítost je zbytečná už i proto, že kdykoliv můžeme změnit okolnosti, na které si stěžujeme. Jedině tak se změníme, jinak se obíráme o sílu, mrháme čas a zatěžujeme si zdraví.
Litovat se znamená oslabovat se.
 
Je proto dobré snažit se co nejdříve, pokud se objeví nějaká stopa po sebelítosti, zbavit se jí. Je dobré naučit se dívat na věci lze z jiného úhlu pohledu. Z toho pozitivnějšího. K tomu patří i naučit se říci "ne". Ve vztahu k autoritě, v nežádoucí roli, do které se nás někdo snaží zahnat nebo také vzdát se vlastních přání, pokud nás odvádějí od cíle. Když poznáme, co vlastně chceme, měli bychom mít odvahu a stát za tím. Odvahu něco začít, případně i ztratit, odvahu vázat se, i rozejít. "Kdo neriskuje, nevyhraje."
 
Rozšíření "tvůrci chorob"
představa, že každý člověk v mém okolí mě musí milovat a akceptovat
víra, že moje minulost ve velké míře ovlivňuje můj život a já s tím sotva něco udělám
názor, že je katastrofa, když se věci nevyvíjejí tak, jak by se mi líbilo
představa, že někteří lidé jsou zlomyslní a zlí, proto je třeba potrestat a podle možnosti bych to měl udělat já
víra, že lidské neštěstí závisí na náhodě, a sotva to možná změnit
víra, že myšlenky přicházejí samy od sebe a člověk na to nemá žádný vliv
představa, že člověk potřebuje někoho silného, ​​na koho se může spolehnout, protože sám to nezvládne
představa, že je třeba se zamýšlet nad tím, co by se mohlo stát a stále počítat s tím, že se to opravdu děje
představa, že člověku nezbývá než trpělivě přijmout neočekávané situace namísto toho, aby se jejich pokusil změnit
názor, že každý člověk jednoho dne onemocní, s tím se nedá nic dělat
Nemoc totiž není náš nepřítel, ale náš přítel a partner, který signalizuje, že potřebný proces výuky se zabrzdil, že jsme někde vybočili z řádu, ale i to, co je třeba udělat, abychom se do něj věděli vrátit.
 
Někteří lidé věří, že nemoc je Boží vůle, které se třeba podřídit. Bůh nechce, abychom byli nemocní. Jak však mohu být zdravý, když takto přemýšlím. Moje nemoc nikdy nepochází od Boha, ale vždy je důsledkem mého nesprávného myšlení. Být nemocný je tedy přímo hřích. Každá nemoc má nějakou duchovní příčinu. Co my pokládáme za příčinu, je pouze spouštěč nemoci. Když chceme být zdraví, musíme se zbavit chybného postoje, který zjistíme pomocí choroby - informace.
Onemocníme, protože jsme přestali poslouchat svůj organismus, už mu vůbec nerozumíme. Chováme se chybně, neboť nezdravě dýcháme, špatně se stravujeme, máme málo pohybu, chceme dělat mnoho věcí najednou a dostáváme se do stresu, Jednoho máme příliš, jiného málo. Zkrátka: nesprávný program zablokuje přirozený léčivý mechanismus a brání mu ve vyvážení.
zdroj: Kurt Tupperwein - Poselství tvého těla