Moudrý samuraj

Mladý a hrdý samuraj navštívil stařičkého mnicha. Rozkročil se a panovačně řekl:

 

„Chci mít jasno ve dvou věcech. Existuje peklo? Existuje ráj? Prý je to pověra pro hlupáky. Po smrti se rozpadneme na prach a bude zhola jedno, kdo byl vrah a kdo byl světec. Ty to přece musíš vědět, tak nezdržuj a spusť!“

Jenže stařík se mu místo odpovědi začal posmívat:

Cože? Tobě? Tobě mám kázat? Vždy jsi jen potrhlý trouba! Oháníš se mečem jak sepraným hadrem, hloupost ti kouká z očí a neumíš ani psát ani číst!“

V samurajovi se vzteky začala vařit krev. Byl zvyklý, že mu všude prokazují úctu. Zrak mu zaslepila pýcha, v jeho srdci vzplanul plamen vraždy a on ťal mečem po starcově hrdle. Mnich ránu odrazil a pobaveně řekl:

„Chlapče, copak vím, co je po smrti? To neví nikdo. Ale právě se před tebou otevřela brána do pekla.“

 

V tu chvíli se mladíkovo srdce rázem změnilo. Pochopil, jak strašný čin by spáchal, kdyby starce v hněvu zabil.
Náhle porozuměl jeho slovům. S vděčností a pokorou si před ním klekl.
Prosím, odpusť mi mou zpupnost. Díky, že jsi mi zadržel ruku.“
Starý mnich na něj přátelsky mrkl.
„Chlapče, copak vím, co je po smrti? To neví nikdo. Ale právě se před tebou otevřela brána do ráje.“