Moc a význam pozitivního myšlení

„Někteří lidé vidí věci takové, jaké jsou, a bezradně se ptají: Proč? Já raději sním o věcech, které nikdy neexistovaly, a ptám se: Proč ne?“ George Bernard Shaw
 
 
Ohromná síla pozitivních myšlenek
 
Všechny myšlenky se na jemné vibrační úrovni projevují jako určitý energetický subjekt. Jakmile je jednou vyslána, šíří se myšlenka dále do prostoru a je následně buď přijímána či odmítána ostatními lidmi, kteří smýšlejí obdobně jako my. Myšlenka v tom, kdo ji vysílá, vždy vyvolává receptivitu na specifickou energii, jenž je stejného druhu jako myšlenka sama. Proto je lidský život důsledkem kvality myšlenek člověka. Každá myslící bytost, nezávisle na prostředí a okolnostech, vždy disponuje mocí, kterou si ale ne vždy uvědomuje. Jedná se o impozantní moc pozitivního myšlení, které okamžitě vytvoří rezonanci s různými blahodárnými silami Vesmíru.
Jaká myšlenka vám jako první probleskla dnes ráno hlavou? Byla příjemná, jako když třeba myslíte na někoho velmi blízkého anebo když se jenom těšíte z pohledu na vycházející slunce? Anebo to byla méně příjemná myšlenka, když si říkáte, že jste tak unaveni, že ani snad nevstanete? Zkuste si vybavit své další následné myšlenky a pocity, vaše rozpoložení, ve kterém jste začali denní aktivitu. Možná si povšimnete, že celá vaše představa následujícího dne, toto ranní „naprogramování“, které jste nevědomky provedli, vás během dne buď skutečně podporuje, anebo naopak přitahuje jenom trable.
Ne náhodou jeden velký filozof říkával: „Příčina všeho, co se nachází a odehrává ve vašem životě, tkví ve vás“. Každý člověk si svůj osud a vlastní život, s jeho světlými i stinnými stránkami, vzestupy i pády, vytváří sám. Sami si vybíráme naše cíle a záleží jen na nás, zda míříme vzhůru či dolů. Odezva naší aspirace se ozvěnou odráží na úrovni celého Stvoření, protože „povznesená duše bude povznášet i svět“. Začínejme tedy každý den s jasnou pozitivní myšlenkou. Skrze ni posilujeme víru v nás samé a víru v Boha, aby byl účasten všech našich činností v souladu s nebeským řádem celého Universa.
Pokud budeme pozorovat sami sebe a lidi ve svém okolí a budeme analyzovat jejich postoje k okolnímu dění, vysledujeme existenci tří základních životních postojů, které jsou úzce spojeny s převládajícím směřováním lidského myšlení: je to fatalisticko-pesimistický postoj, pseudo-idealistický postoj a postoj aktivně-optimistický.
 
Fatalisticko-pesimistický postoj
 
„Pošetilý člověče, pochybuješ, aniž bys věděl, a vůbec netušíš, jakou obrovskou moc skýtají tvé vlastní myšlenky. Měl bys vědět, že vše, co si dokážeš představit, je také možné uskutečnit podle toho, nakolik tomu věříš… Proč tedy nepoznáš sám sebe a neobjevíš boží dokonalost?“
Tudor Arghezi
 
Tento postoj k životu se projevuje především obavami z budoucnosti, pocity zbytečnosti, zoufalstvím, neklidem a úzkostí. Nejčastěji se s tímto postojem setkáváme u dezorientovaných nešťastných a nevyrovnaných lidí. Pravděpodobně každý z nás známe někoho, kdo si nechává systematicky unikat veškeré prospěšné životní příležitosti; neustále musí řešit problémy a sám sebe pokládá za oběť nepříznivého osudu. Jsou to lidé, kteří při první překážce, na kterou narazí, usuzují: „Věděl jsem, že to nedokážu! Nezmůžu nic ani nic nemůžu změnit!“
Když mají vyřešit nějaký zásadní problém, první věc, která je napadne, je, že to není zrovna vhodná výzva pro ně. Okamžitě propadají smutku a nezájmu a jsou velmi silně přesvědčeni o tom, že kdyby měli jiné podmínky, dokázali by se s věcí vypořádat mnohem lépe a rychleji, nějakými jinými prostředky. Z tohoto důvodu jim skutečné řešení často uniká a oni se začnou přesvědčovat, že to nemohou zvládnout. Vybaví se jim všechny minulé nezdary a selhání a možnost úspěchu se rozplyne jako pára nad hrncem pod tíhou těchto obav. Všechno to přitom vzejde z jediné negativní myšlenky.
Není možné nicméně říci, že se nesnaží něco dělat. Mnohokrát se třeba nechají slyšet, že: „Změním svůj život.“, „Je čas začít vše znova od začátku.“ či „Tentokrát budu mít štěstí.“. Avšak přesto, navzdory tomu všemu, si počínají stále naprosto stejně, drží se stejných vzorů myšlení a stejně negativně nahlíží i na věci, i když se vnější okolnosti skutečně zcela promění. Tíhnutí k problémům, neschopnost zdolávat překážky, nahlížet na události objektivně, ocenit vlastní hodnotu a setrvávat či trvale vyciťovat nepopsatelné ticho a mír za myšlenkami jsou znovu a znovu na scéně. 
 
Pseudo-idealistický postoj
 
„Nikdy nikdo nedokázal nic velkolepějšího než ti, kteří mají odvahu věřit v něco vyššího, než je náhodná okolnost.“ 
Bruce Barton
„Mysl sama dokáže z pekla učinit nebe a z nebe peklo“. 
John Milton
 
Tento druhý základní životní postoj je charakteristický pro ty, kteří rádi utíkají od zodpovědnosti a mají tendenci unikat z reality do svého imaginárního světa, v němž ignorují reálné povinnosti a potřeby ve jménu duchovních priorit. Do této kategorie spadají falešní filosofové a neustále nespokojení věční snílci. Jsou to ti, kteří se okamžitě vzdávají špatné náladě, vždy jen sní o tom, co by mohlo být, aniž by však udělali cokoli pro to, aby se jejich sny naplnily. Jsou věčně rozhořčeni nad bezvýznamnými maličkostmi a neustále nacházejí spoustu chyb na všech okolo sebe, nikdy však překvapivě sami na sobě.
Pseudo-idealistický postoj není vlastně ničím jiným než maskovaným způsobem sebeobrany, ukrýváním se před realitou a vlastním sebeurčením. Pseudo-idealisté uznávají pasivní způsob chodu věcí, kdy se vše vyvíjí „náhodně“, aby tak mohli unikat do snů o ideálním světě, který se ale nikdy neuskuteční, protože pro jeho existenci není nic uděláno. V tomto případě představuje nečinnost způsob určité aktivity, která však s sebou přináší jen negativní výsledky.
Pokud se pseudo-idealistický postoj transformuje do skutečného idealistického postoje, který předpokládá proměnu strachu ze zodpovědnosti a unikání z reality do sebedůvěry a víry v život, je dosaženo třetího, aktivně-optimistického postoje. Rozjímání se pak skutečně může stát cestou ke správnému způsobu myšlení, ke skutečnému žití a k tomu stát se pánem vlastního osudu.                                                                                                          
 
Aktivně-optimistický postoj
 
„Dějiny světa jsou dějinami hrstky výjimečných lidí, kteří měli úplnou důvěru v sebe sama. Tato víra umožňuje projev Božského, které je v nás vždy přítomno. Bytost chovající nezměrnou víru může být čímkoliv; možné je vše. Taková lidská bytost selže, pouze pokud nevyvine dostatečnou snahu manifestovat subtilní nekonečnou sílu Vesmíru. Ti, kdož porozumí, zjistí, jak je nade vše ostatní důležité věřit v naši sílu.“
Svámí Šivananda
„Nedokážeš věřit v Boha, nevěříš-li sám v sebe.“ 
Vivekananda
 
Třetí základní postoj je charakteristický pro ty, kteří vyhodnocují úplně vše, co se kolem nich odehrává, co nejvíce pozitivně. Hluboký pozitivní postoj jejich mysli je pevnou, neotřesitelnou vírou v to, že se věci ubírají správným směrem a že každý problém či překážku je možné zdolat. Život je samozřejmě plný situací, které nedokážeme přímo ovlivnit, co však udělat můžeme, je změnit náš pohled na takovou věc.
Aktivní optimisté si vytvářejí pozitivní vnitřní přístup, díky kterému jsou schopni čelit všem událostem a pozitivně tak ovlivňovat lidi kolem sebe. Jejich osobní vztahy skýtají spoustu lásky, něhy a okouzlující vřelosti. Vědí, že těžkosti jsou nezbytnou součástí života, které však napomáhají našemu porozumění životu a překonávání vlastních hranic. Aktivní optimisté dobře vědí, že nejsou žádnou loutkou v rukách osudu, ale že sami jsou tvůrci vlastního štěstí i neštěstí.
Jejich neutuchající optimismus, naplněný entuziasmem se stává skutečným uměním ve chvíli, kdy se probudí jejich neuvěřitelná schopnost projít lehce přes jakékoli překážky. Téměř vždy si uchovávají pozitivní mysl a vždy jednají pro dobro věcí, přičemž jsou podporováni blahodárnými silami, které tak skrze zákon rezonance do sebe přitahují. Tito lidé jsou otevřeni všemu, co obohacuje jejich duši, a jsou připraveni učit se čemukoliv od čehokoli. Hluboce věří, že tím nejpřevratnějším činem, kterého mohou na tomto světě dosáhnout, je být šťastný. Díky tomu, že do všeho vkládají dobro, situace a bytosti jim zpětně odráží vždy to nejlepší ze sebe.
Vyjádřeno jinými slovy: „Přijmi svůj život a Život přijme tebe!“
 
 

Jóga a pozitivní myšlení

 

Pozitivní myšlení je v józe považováno za sine qua non podmínku, ať už se jedná o zdar naší jógové praxe, anebo úspěch jakékoliv naší jiné aktivity. Důvodem, proč jóga klade na pozitivní myšlení tak velký důraz, je znalost zákona rezonance. Z něj vyplývá, že myšlenky vytvářejí v našem mikrokosmu rezonance (subtilní energetické propojení) s různými silovými sférami makrokosmu, a tím vlastně umožňují přenos energie z těchto center do nás.
Skrze tyto mechanismy, které jsou velmi reálné a zcela spolehlivé, i pokud nejsou známy, se člověk postupně stává tím, čím si myslí, že je, jak také praví moudrý jogínský aforismus. My sami jsme s pomocí svých myšlenek v každém směru tvůrci vlastního úspěchu i selhání. Sami si vytváříme své štěstí či utrpení a jsme to zase pouze a jenom my, kdo je zodpovědný za svůj vnitřní rozvoj a za své (vnější) chování.      
Myšlenky na zdar a úspěch v nás vytváří rezonanci s energiemi úspěchu, zatímco chaotické či převážně negativní myšlenky nás ladí na energii nezdarů, chyb a zklamání. Pokud se pokusíte zjistit, v čem spočívá štěstí úspěšných lidí, vždy zjistíte, že jsou naplněni optimismem a sebedůvěrou.

 

Pozitivní myšlení v praxi hathajógy

 

Abyste dosáhli snazšího pokroku v jógové praxi, musíte se naučit myslet pozitivně a být optimističtí. Nikdy si neříkejte, že nějaký cvik je pro vás příliš těžký. Naopak, berte jógu jako vědeckou disciplínu, kde každý, kdo ji provádí správně, musí časem dosáhnout předepsaných výsledků. Skrze trpělivou praxi dokážete provádět i ty nejsložitější ásany a nejnáročnější techniky pránájámy.
Můžete použít i tuto velmi efektivní praktickou metodu: když cvičíte nějakou jógovou pozici, kterou ještě nedokážete provádět zcela dobře (v důsledku menší pružnosti či rovnováhy), představujte si (mentálně či vnitřním zrakem), kterak tuto ásanu již provádíte naprosto dokonale, se samozřejmostí, lehkostí a grácií. Subtilní účinek ásany tak bude mnohem silnější a váš pokrok se brzy stane skutečným.

 

Pozitivní myšlení při koncentraci a meditaci

 

Stejný postup platí pro veškerou jógovou praxi. Pokud nedokážete příliš koncentrovat svoji pozornost, když je vaše mysl neustále rozptýlená, nedokážete moc dobře či vůbec vnímat svá silová centra. Jestliže vám nejde příliš meditace, vytrvale uplatňujte princip pozitivního myšlení! Je to způsob, jak efektivně vnést důvěru a jistotu do vaší praxe jógy i do vás samotných.
Přistupujte k meditačním a koncentračním technikám vždy plni optimismu a radosti, tešte se na svěžest, kterou vám přinese zklidnění mysli. Entuziasticky vnímejte meditaci jako cvičení, které máte opravdu rádi a stále lépe a lépe ho ovládáte. Nezapomeňte, že všechny úspěchy velkých jogínů před vámi mohou být zopakovány a dosaženy také ve vás!
Pro ty z vás, kteří si myslíte, že nedokážete ještě dostatečně vnímat energetické subtilní proudy či silová centra (čakry), doplníme, že všichni studenti jógy postupně, dříve či později, začínají cítit své vlastní energetické proudy. Je to ověřená skutečnost založená na praktické zkušenosti se studenty. Pokrok je přirozenou součástí tréninku. Energetická centra je možné navíc subjektivně vnímat různými způsoby: jako vibrace, pocit tlaku, tepla, ale i jinými odlišnými specifickými způsoby.
Jako příklad si vezměme třeba cit lásky, která je jasným a zřejmým projevem dynamické aktivace naší anáhatačakry. Všichni zamilovaní cítí „cosi“ ve svém srdci, tedy v anáhatačakře. Mysli pozitivně, abys uspěl v probuzení a vnímání energetických center co nejdříve. V tomto směru je rovněž důležité nezanedbat teoretické studium našich energetických center a celkové struktury jemněhmotných těl.

 

Nadpřirozené schopnosti? Proč ne?

 

Ano, je skutečně pravdou, že pokročilí jogíni nejsou přitahováni a nezaobírají se dosahováním nadpřirozených schopností. Protože ale některé z nich mohou být užitečné (empatie, telepatie, rozpoznání minulých vtělení), je dobré vědět, že také v tomto směru může pozitivní myšlení sehrát roli mocného pohonu, jenž nás směřuje k úspěchu. Mysleme tedy pozitivně v každém ohledu, ve všem dobrém, čeho si přejeme v životě dosáhnout, a učme se z příkladu těch, kteří toho již dosáhli.
Na závěr uveďme nejdůležitější aspekt: cílem jógové praxe je dosažení jednoty s Bohem, extatického splynutí s nebeským Otcem, tedy dosažení nejvyššího duchovního absolutna. Jóga jednoznačně tvrdí, že je zcela možné dosáhnout tohoto fundamentálního cíle života i praxe jógy již v tomto konkrétním vtělení zde na Zemi, bez ohledu na karmické okolnosti, se kterými jsme na tento svět přišli a s nimiž musíme žít. Ani na vteřinu nepomyslete na to, že něco takového je nemožné! Právě v tom spočívá síla autentické duchovní cesty. A právě proto je nutné myslet pozitivně: Budete-li si to přát a budete-li vytrvale a s oddaností praktikovat jógu („splynutí“), můžete dosáhnout konečného duchovního osvobození během současného života.