Láska a nízké sebevědomí, I. díl

Jednou na jaře, mi bývalá přítelkyně říkala, jak jsou chlapy oprsklý. Bylo to jedno slunečné dopoledne, venku celkem teplo, takže měla sukýnku a tak celkově oblečena do teplého počasí. Nebyla to žádná šeredka a blond vlasy jí plápolali v mírném větříku. Na náměstí si jen tak posedávala na lavičce asi půl hodiny a během té chvíle se u ní zastavil jeden muž ve věkuasi čtyřiceti let se slunečními brýlemi na čele a s brašničkou na dokumenty.
"Dobrý den mladá paní, nebo slečno. To máme ale dnes hezky, že?" Oslovil jí pan podnikatel.
Otevřela přivřené oči, vzhlédla ke stojícímu muži a dlaní si zakryla oči před jarním sluníčkem.
"Dobrý den" řekla s úsměvem, "slečna" opravila ho a pokračovala. "Nojo, je teplo. Čekám tu na přítele, tak se trochu opaluju."
"Aha. Jo, pravda, dnes je fakt hezky." a vzhlédl na modrou oblohu. "Většinou jezdím autem, ale když je takhle krásně, tak jsem si řekl, že se taky projdu, abych jen pořád neseděl v kanceláři."
"Nojo, to máte pravdu, člověk se musí někdy taky hýbat."
V tu chvíli si uvědomil, že slečna nemá zájem, zjistil, co potřeboval, ale pokračoval v konverzaci. "No, vzhledem k tomu, že jsem podnikatel, mám moc práce, takže pro své zdraví toho moc neudělám." přiznal se." 
Jak to máte vy?" zeptal se.
"Myslíte, jestli dělám něco pro své zdraví? No, po pravdě nejsem sportovní typ."
"Nojo, každý je nějaký. Já bych dělal více, ale není čas." postěžoval si a pak koukl na své hodinky. "Už budu muset jít. To víte, práce volá. Ale tady vám dám vizitku," sáhl do náprsní kapsy a předal ji jí, "kdyby jste si třeba chtěla vyjet někdy na dovolenou. Přímo tamhle přes náměstí" ukázal směrem k jednomu z výškových domů, "mám cestovní agenturu. Víte? Nebo kdyby jste si chtěla zajít na přehradu třeba na kávu, jen tak posedět, popovídat si, nebo tak nějak, dejte vědět." řekl s klidným svědomím muž středního věku.
"No, to asi ne." Zakývala hlavou. "Jak jsem vám řekla. Mám už přítele." odpověděla.
Muž si nejspíš myslel bůh, ví co. Přesto, že mu jednou řekla, že nemá zájem. A ona opravdu zájem neměla.

Takový podobný problémy jsem občas míval a dalo by se říct že silné sebevědomí některých mužů je opravdu trochu přehnané. Všude ve vesmíru to sice chodí tak, že silnější přežije a člověk by měl dělat vše, aby docílil za každou cenu svých cílů, ale přeci jen žije ve společnosti a používá svůj inteligentní mozek, což znamená, že by měl také tu společnost respektovat a uvědomit si, že když nejde cesta tudy, tak se nemá bát jít jinudy. Ještě k tomu, když je podnikatel a ten by to tedy vědět měl.
V mém případě se sice nic nestalo a pokud nejde o život, věci bychom neměli řešit. Ale jen poukazuji na to, že silné, až nezdravé sebevědomí škodí a v každém případě by se vždy mělo jednat nějak diplomaticky. Možná si tito lidé uvědomují svého vysokého sebevědomí, ale už si neuvědomují sílu svého velkého ega. Je to jako rozdvojená osobnost, které se v těle hádají a jedna říká: "Přeci nemůžeš mít vše," a druhá: "ne! Ty musíš mít vše milášku!". Jo, pořád tu platí zákon "silnější přežije", což znamená, že i na těch druzích je, aby trochu bojovali. Ale je spoustu lidí, kteří ani na nějakém problému pracovat nechtějí. Někteří na to zkrátka nemají. Je sice pravda, že chybami se člověk učí, ale spoustu lidí je tak zaslepených touto dobou a materialismem že jinou možnost, než tu, kterou mají vrytou ve své paměti nevidí a je velice složité tuto skrytou, lepší volbu spatřit. I když to člověka neomlouvá. Ale na druhou stranu...měli by za to pykat? No, je to složité.
Ne, lidé by si měli pomáhat. A pokud se někdo rozhodne pro změnu, je získávání informací velice důležité. Nestyďte se o svém problému mluvit se svými známými. Žijeme ve společnosti, a nechat si poradit není nic, za co bychom se měli stydět. Můžete klidně i studovat nějaké knihy, když už někomu dělá problém o tom mluvit s druhými. Je to sice pracnější, ale vy musíte vědět, jestli chcete, nebo nechcete změnu....

autor: 
Daniel Vacek