Když nemůžete spát, protože váš mozek neustále něco řeší

Musíte pořád na něco usilovně myslet? Nedá vám to spát? V duchu bez přestání řešíte problémy? Ustálená spojení, která se k problému vážou, ukazují, že nejde o nic nového. Přemýšlení přes míru tu bylo, je a bude. Mám toho plnou hlavu, nedá mi to spát, nemůžu to vyhnat z hlavy… Podobné věty pronášeli už naši předci. A vůbec nezáleží na tom, že je trápilo sucho na poli a nás pro změnu potíže s počítačem.
 

Přesto se přemýšlení přes míru počítá k problémům moderní doby, do ordinací psychologů přivádí čím dál víc lidí a i u nás se už vžilo pod anglickým názvem: overthinking. Může se projevovat v různé míře. Pokud dojde do krajnosti, nedá „overthinkerovi“ spát, rozhodí jeho soustředění, vyvede ho zcela z rovnováhy. Prostě mu komplikuje život po všech stránkách.
„Začalo to drobnými potížemi v práci. Potom se dcera rozešla s přítelem. Onemocněl mi bratr, rozbila se pračka,“ svěřuje se pětačtyřicetiletá Jana.
„Drobné i větší problémy se kupily a já jsem najednou zjistila, že mi hlavou bez přestání víří změť starostí. Nedokázala jsem se soustředit. Nebyla jsem schopná vnímat, co mi říká kamarádka, co se odehrává na televizní obrazovce, na pracovní poradě. Zapomněla jsem se smát. Bez prášku na spaní jsem neusnula a místo klidu při usínání jsem myslela na to, jak zaplatím opraváře nebo kdy pustí bráchu z nemocnice,“ dodává.
Janě nakonec pomohla až psycholožka. Dneska ví, že měla vyhledat odbornou pomoc mnohem dříve.

Kde se to bere?

Nadměrné přemýšlení vychází z domnělé nebo skutečné ztráty kontroly nad některými aspekty života. Průvodním jevem je pocit bezmoci, který se prohlubuje s každou bezesnou nocí strávenou přemítáním nad problémy. Řešení se většinou najde, ne vždy je však takové, jaké by si postižený přál.
Čím méně je ochoten smířit se s realitou, tím víc se trápí a tím usilovněji pátrá, jak najít cestu ke kýženému výsledku. Velmi často věnuje mnohem více času přemýšlení o věci, než kolik by musel věnovat jejímu skutečnému řešení. Je to plýtvání časem a energií!

Pusť to z hlavy

Další ustálené spojení – Pusť to z hlavy! – naznačuje cestu. Za posledních dvacet let proběhlo v zahraničí několik odborných výzkumů, jejichž cílem bylo zjistit, zda hluboká a niterná analýza problému přinese lepší řešení a jedinci i konečnou satisfakci. Ukázalo se, že čeho je moc, toho je příliš.
U většiny případů se totiž racionální přístup po přílišném soustředění na řešení proměnil v cosi blízkého obsesi. Mysl účastníků studií začaly ovládat negativní nálady. Jako důsledek se pak objevilo pesimistické ladění a vtíravé myšlenky namísto konkrétního vyřešení problematického zadání.

Pomůže pohyb

Overthinking není něco, s čím byste se narodili. Vzniká až v průběhu času jako obranný mechanismus na možnost selhání. Dá se mu předejít?
Zjistíte-li, že „to na vás jde“, zkuste se vyhnout zátěžovým situacím. Problémy řešte postupně jeden po druhém. Sepište si na papír seznam všeho, co vás trápí. Vyškrtejte pak ze seznamu prkotiny – opravdu se nestane vůbec nic, když ještě dva týdny nebudete mít umytá okna. Nestačíte na něco sami? Svěřte se přítelkyni nebo finančnímu poradci.
Hledejte rozptýlení, zaplavte mozek endorfiny, hormony štěstí. Ty vznikají při pohybu, a proto se vám vtíravé myšlenky podaří snáze zahnat na rotopedu nebo při tanci než v křesle před prázdnou stěnou. A raději než na nabourané auto myslete na to, jaké je štěstí, že se nikomu nic nestalo.
Overthinking není něco, s čím byste se narodili. Vzniká až v průběhu času jako obranný mechanismus na možnost selhání.