CO VŠEHNO JE LŽIČKA

Když se běloch podívá na lžičku, co vidí? No, nejspíš lžičku, se kterou může něco míchat, nabrat, může si dát něco do pusy, najíst se, nabrat si cukr či med a něco si osladit, může ji vyrobit, koupit či prodat. 
Indián, když uvidí lžičku, spatří nejprve Matku Zemi, železnou rudu, proces tavení, získávání kovu, lidi, kteří s ním pracují, možná uvidí továrnu, ve které ta věc vzniká, a tohle všechno je pro něj „lžička".

A v tom spočívá velký rozdíl - v pohledu. Pragmatický běloch řekne: „A k čemu je mi takovéhle uvažovaní? Podstatné je přece to, že se s ní můžu třeba najíst." 
A indián řekne: „Ale tohle je jenom vedlejší věc!" Indián totiž ví, že by tu lžička ani nebyla, kdyby tu nebyla Matka Země, spolupráce mnoha lidí, kdyby nebylo možné získat suroviny ze Země. Vidí Matku Zemi proměněnou ve lžičku. Neztrácí tu souvislost. Proto také nechápe, proč se lžiček vyrábějí milióny a milióny, když už je jich tady dost. Nerozumí tomu, proč by měl Zemi pořád připravovat o surovinu. Proč by měl Matku zbytečně vysávat, vysilovat. 
(Z knížky Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové- ZE MĚ)